Karel Chotek – fotograf s modrou krví
28. 9. 2023 – 28. 4. 2024
Karel Chotek – fotograf s modrou krví
(28. září 1853 – Velké Březno, 11. srpna 1926 – Praha)
Šlechtická rodina Chotků patřila k nejstarším aristokratickým rodům na českém území. Její členové zastávali v minulosti důležité státní funkce. Karel Chotek, děd šlechtice-fotografa Karla Chotka, působil hned v několika vysokých funkcích, v letech 1826–1843 byl dokonce nejvyšším purkrabím českého království a během svého působení se zasloužil o modernizaci českých zemí. Významným diplomatem byl také fotografův prastrýc Bohuslav. Na diplomatickou dráhu byl připravován i Karel Chotek, po studiích ve Vídni ale zastával pouze nižší diplomatické funkce a ze státních služeb odešel už po několika letech, aby se po smrti svého otce věnoval správě rodinného panství, především zámku a pozemkům ve Velkém Březně.
Díky tomu získal ale i více času na své záliby, mezi které patřilo právě fotografování. Podle některých dochovaných snímků s touto zálibou začal kolem roku 1885, kdy se oženil s Adelheide Hohenlohe-Langenburg, která se stala častým objektem jeho fotografického zájmu. Manželům se postupně narodily tři děti: syn Karel (narozen v roce 1887), prostřední dcera Antonietta (1888–1910) a nejmladší Ada (1890–1939). I je Karel Chotek s oblibou fotografoval.
Výstava v ústeckém městském muzeu vůbec poprvé shrnuje šlechticovu fotografickou tvorbu, která trvala přes třicet let. O tom, jak nadšeným fotografem Karel Chotek byl, se přitom ještě do roku 1999 příliš nevědělo. V zámecké knihovně ve Velkém Březně se sice dochovaly specializované fotografické časopisy z přelomu devatenáctého a dvacátého století a některé fotografie, nebylo však jasné, zda je jejich autorem právě hrabě Chotek. V roce 1999 byl ale na půdě bývalé měšťanské školy ve Velkém Březně objeven balíček se skleněnými negativy různých rozměrů a přístroj na promítání fotografií. Snímky získané z negativů ukazovaly na šlechticův velký zájem o fotografování rodiny, ale i o dění kolem něho.
O dva roky později, přesněji v lednu 2001, bylo na zámku Líčkov na Lounsku nalezeno několik objemných kufrů s fotografiemi, které se sem dostaly kolem roku 1962, kdy se ze zámku ve Velkém Březně stala na čas pionýrská ubytovna. Obsah kufrů tvořily i snímky od jiných fotografů, včetně fotografických vizitek, autorem největší části snímků je však právě Karel Chotek.
Cíleným průzkumem především v posledních několika letech se podařilo zdokumentovat stovky fotografií od Karla Chotka. Práce byla o to složitější, protože části díla se nacházejí na několika místech, což je dozvuk toho, jak se stát po konfiskaci šlechtických majetků po roce 1945 choval k archivům jednotlivých aristokratických rodů.
“Největší část snímků je uložena ve sbírkách Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem. Rozsáhlý soubor fotografií je uložený ve Státním oblastním archivu v Praze na Chodově, kde ho postupně dokumentují, protože je rozesetý po různých fondech. A několik snímků má ve své sbírce i Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze,” říká jeden z kurátorů výstavy Jan Vaca.
Aristokrat se podle něj postupně vypracoval z tuctového fotoamatéra zachycujícího pouze svou rodinu na fotografa velmi vysoké úrovně, což dokládá i jeho členství ve vídeňském Camera Clubu a také několik diplomů, které na přelomu 19. a 20. století obdržel za několik svých fotografií. Během svého života se účastnil i několika výstav po celé Evropě. Vždy se ale jednalo o skupinové výstavy, ryze autorskou expozici nikdy Karel Chotek neměl. Ústecká výstava se to snaží napravit.
Tři výrazné celky
Fotografická tvorba Karla Chotka se dá rozdělit do tří větších celků. Do první patří snímky s rodinnou tématikou, které poskytují vhled do života aristokracie na přelomu 19. a 20. století. Druhou výrazným okruhem fotografického zájmu Karla Chotka bylo okolí velkobřezenského zámku, kdy dokumentoval život běžných lidí. Stylizace některých snímků evokují obrazy realistů, což je v souladu s tehdejšími fotografickými tendencemi. Třetím ucelenějším souborem, který je prezentován i na výstavě v Ústí, jsou snímky ze zahraničních cest, které šlechtic podnikl buď sám, nebo s celou rodinou. Po roce 1900 opakovaně dokumentoval například rybáře v Nizozemsku, což byl cíl řady uměleckých fotografů. Podobné záběry rybářů jako Karel Chotek zde pořídil zhruba ve stejnou dobu, případně jen o něco dříve třeba Alfred Stieglitz, James Craig Annan nebo Heinrich Kühn, dnes celosvětově uznávaní fotografové. “Tvorba Karla Chotka je minimálně na stejné úrovni. Její rozsah je unikátní i dlouhou dobou, kdy se šlechtic o fotografování zajímal. Testoval různé techniky, vystřídal různé fotoaparáty, četl odborné časopisy. Je škoda, že se jeho jméno vyskytuje v odborných historických publikacích jen zřídka. Ústecká výstava to snad změní,” doplňuje druhý kurátor Jiří Preclík.
