Muzeum města Ústí nad Labem
V roce 1972 se muzejníci nastěhovali do neorenesanční školní budovy vedle divadla.
Přesně 135 let bezdomovcem!
Muzeum v Ústí vzniklo roku 1876 a první expozici otevřelo v hotelu „Zlatá loď“ v Hrnčířské ulici (dnes sídlo restaurace Na Předmostí). Ale už za pár týdnů muselo jinam a pak zase jinam…, během prvních deseti let se stěhovalo osmkrát. Počet sbírkových předmětů i prestiž muzea stoupaly a potřeba vlastní muzejní budovy se zdála být nezbytnou. Roku 1914 město schválilo výstavbu nového městského muzea v Palachově ulici u Městských sadů. První světová válka však záměr zhatila a v poválečné nouzi se zdálo spásou ctihodné gesto přední ústecké průmyslnické rodiny Wolfrumů darovat pro potřeby muzea zámek v Trmicích. Ani šlechtické sídlo se však nestalo trvalým domovem. Jednak brzy přestalo dostačovat potřebám muzea, a navíc dlouhodobá absence údržby přivedla v 60. letech zámek na pokraj totální devastace. Roku 1971 přišel další příslib výstavby specializované budovy městského muzea, která měla vyrůst na Mírovém náměstí. Opět však dostalo přednost provizorní řešení, a tak se roku 1972 nastěhovali muzejníci do neorenesanční školní budovy vedle divadla. Nejdříve spolužili v jedné budově se školáky a posléze obsadila bývalé třídy hlavní pošta. Muzeum hrálo jen roli trpěného nájemníka. Odstěhováním pošty na konci 20. století vyvstala otázka nového využití historického objektu. Přišla šance konečně zřídit důstojné městské muzeum a také předzvěst dalšího, snad už posledního stěhování.
Jak dostal Císařský sál své jméno?
Roku 1876 neměla jeho císařská milost nejspíš ani potuchy, že ústečtí radní právě zbudovali novou měšťanskou školu. Ale v ústeckém měřítku šlo o projekt historicky zvlášť významný. Monumentální školní budova pojatá v neorenesančním stylu představovala ve své době nejreprezentativnější stavbu v širokém okolí. Město, nemajíc vlastní radnici, nechalo do školy naprojektovat honosný sál pro zasedání zastupitelstva a jiná prestižní shromáždění. Tomu odpovídala i výzdoba zahrnující bohatou výmalbu stěn a stropů alegorickými motivy doplněnou zlacením z plátkového zlata. Škola, která se roku 1897 rozšířila přístavbou do uzavřeného bloku, položila základ ústecké „Ringstrasse“, tedy prestižní adresy plné výstavných veřejných paláců po vzoru Vídně. Brzy následovaly v sousedství další stavby poštovního paláce (1900), městského divadla (1909) a městské knihovny (1912).
Když 17. června 1901 při své cestě po Českém království navštívil Ústí nad Labem císař František Josef I., nebylo sporu o tom, kde se bude konat císařská audience s předními představiteli města. Místem této výjimečné události se logicky stala právě budova dnešního městského muzea. A tak na paměť této události získal Císařský sál své honosné jméno. Je sympatickou náhodou, že znovuotevření muzea po generální rekonstrukci se odehrálo takřka na den přesně 110 let od císařské návštěvy. Veřejnost zásluhou nečekaného objevu nástěnných maleb a jejich precizního zrestaurování mohla poprvé opět shlédnout Císařský sál tak, jak jej viděl právě František Josef I. Do vstupní haly budovy se také po desetiletích vrátila po válce odstraněná pamětní deska, připomínající pobyt slavného rakouského císaře v Ústí nad Labem.
Rekonstrukce muzejní budovy
Město Ústí nad Labem získalo v roce 2008 na rekonstrukci muzejní budovy prostřednictvím Regionálního operačního programu soudržnosti Severozápad dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 337 milionů korun. Celkové náklady na rekonstrukci historické z roku 1876 přesáhly 400 milionů korun. Práce na rekonstrukci probíhaly přibližně dva roky.
Rekonstrukce zahrnula kompletní stavební práce včetně inženýrských sítí. Opravou prošla střecha a půdní prostory, kde vzniklo nové patro, ve kterém jsou umístěny kanceláře a laboratoře. Nově jsou také vybaveny depozitární prostory. Jedním ze základních úkolů rekonstrukce bylo také vybudování výtahů pro muzejní provoz a pro návštěvníky. Atrium muzea bude zpřístupněné jako oddychová zóna v centru města. Budova ústeckého muzea skrývá několik zajímavostí. Například jde o první objekt napojený v roce 1922 na dálkové topení v tehdejším Československu. Poslední větší opravy na budově se odehrály na přelomu let 1945-1946, kdy byly odstraňovány škody způsobené leteckými nálety z dubna 1945.
Ve zrekonstruovaném muzeu vznikly výstavní prostory pro krátkodobé výstavní projekty, přednáškové místnosti a ateliéry muzejní pedagogiky. Součástí muzea je také knihovna se studovnou. Největší část stálých expozic připravuje Collegium Bohemicum o.p.s. ve spolupráci s muzeem. Správcem objektu bude Muzeum města Ústí nad Labem, které ho bude užívat v úzké spolupráci s Collegiem Bohemicem o.p.s. a s dalšími partnery projektu rekonstrukce, kterými jsou Univerzita Jana Evangelisty Purkyně a Společnost pro dějiny Němců v Čechách.