Historické oddělení

Historici se starají v Muzeu města Ústí nad Labem o zaznamenání dějin severočeské metropole od středověku po žhavou současnost. Pečují o bohaté sbírky shromážděné generacemi muzejníků za posledních jeden a půl století a rozšiřují je svým aktivním průzkumem v terénu (např. v roce 2020 záchrana unikátních vodíkových kompresorů firmy Schicht z roku 1911). Podílí se na vědecko-výzkumné činnosti bádáním v historických pramenech i dokumentují aktuální události, jenž dotváří dějiny právě minulé. Výsledky své sbírkové a badatelské činnosti prezentují na výstavách (např. Bitva u Chlumce – 2013; Tenkrát na severozápadě – 2015, Plavba na páře – 2017; Schichtova epopej – 2018; Fotograf Rudolf Jenatschke 2019; Flaška – 2021) a v popularizačních projektech (Ústecká NEJ…; Slavné značky Ústí nad Labem; Narušitelé hranic aj.)

K nejvýznamnějším projektům, na nichž se muzejní historici podíleli, se řadí „Zapomenutí hrdinové“ dokumentující osudy odpůrců nacismu z řad německého obyvatelstva Československa (2006-2008), zřízení centra česko-německých studií Collegium Bohemicum a zbudování stále expozice „Naši Němci“ o dějinách a kultuře německy hovořícího obyvatelstva v českých zemích od středověku do současnosti. (2009-2022), grant Evropského sociálního fondu „Patriotismus – nacionalismus – národovectví v českých zemích“ (2010 – 2013); projekty podpořené Ministerstvem kultury ČR v rámci programu Národní a kulturní identita „Společenské, kulturní a ideové transfery v historii příhraničního regionu severozápadních a severních Čech a jejich role pro jeho udržitelnost“ a „Příběhy míst. Topografie soudobé paměti národa.“ (2011 – 2015); „Komunikace rebelie. České stavovské povstání a jeho následky v politice městských rad v zemích Koruny české /1617-1623/ (2018-2022), včetně mezinárodních projektu jako „Hans Richter – Průkopník moderny v Sasku a v Čechách“ (2019-2021).  

Hlavními partnery historického oddělení ve vědecké i popularizační práci jsou Archiv města Ústí nad Labem, Společnost pro dějiny Němců v Čechách, Ústecká muzejní a vlastivědná společnost, územní pracoviště Národního památkového ústavu, Collegium Bohemicum o.p.s., Filozofická fakulta s Ústavem slovansko-germánských studií Univerzity J. E. Purkyně, Ústav pro soudobé dějiny a Historický ústav AV ČR, Národní archiv, Stadtmuseum Dresden atd. Společně s FF UJEP vydává historické oddělení odborný časopis Ústecký sborník historický.

Technika

Průmyslový charakter města se od počátku odrážel v historických sbírkách ústeckého muzea, samostatná sbírka techniky se ovšem vydělila až v roce 1976. Celkový počet inventárních čísel podsbírky techniky se blíží 5000. Sbírka dokumentuje zejména výrobu místních průmyslových podniků, jako byly chemické závody Spolchemia a Schichtovy závody (slavný výrobce potravinářského a drogistického zboží), dále textilní podnik Wolfrum, ústecká sklárna nebo likérka Eckelmann či první továrna na gramofonové desky Rakouská gramofonová společnost. Jejich existenci muzealizují dobové výrobky, výrobní prostředky, reklamní předměty, dokumenty a fotografie.

Dále sbírka postihuje význam regionu jako železničního a lodního dopravního uzlu včetně sféry stavby lodí, kdy se v roce 2014 po zániku ústeckých loděnic podařilo získat kolekci památek zachycujících toto specifické průmyslové odvětví. Výrazným regionálním tématem je též těžba uhlí coby základního předpokladu průmyslového vývoje Ústecka. Vedle těchto charakteristických oblastí se do sbírkového fondu promítá vývoj techniky užívané ve všedním životě, jako jsou zařízení k záznamu a reprodukci zvuku, telefony, psací a šicí stoje, pračky, fotoaparáty, domácí spotřebiče aj.

Zastoupena jsou i klasická řemesla jako vinařství, kloboučnictví, krejčovství, tkalcovství nebo barvířství. Mezi rozměrově největší exponáty patří kotel první parního stroje v Ústí anebo část přídě labského člunu Karla. K nejvzácnějším se řadí historické bicykly: kolo systému Erlach (asi 1881), kterých je jen 10 exemplářů na světě, a vysoké kolo osazené pneumatikami záhy po jejich vynálezu roku 1888. V roli kurátora sbírky se postupně vystřídali Miroslav Grisa, Jan Havel, Jiří Matějka a od roku 2011 Martin Krsek.

Lahve

Netradiční sbírka, která dokumentuje vývoj výroby obalového skla, vznikla v souvislosti s existencí ústecké sklárny, založené v roce 1872 jako největší lahvárna Rakouska-Uherska. Na dějiny sklářského průmyslu se soustředil někdejší ředitel ústeckého muzea Miroslav Grisa, zejména z jeho iniciativy zachránilo muzeum v první polovině 70. let více než dva tisíce lahví zanikající vzorkovny ústecké sklárny. V roce 2019 v opuštěného areálu sklárny těsně před jeho demolicí pak muzejníci dohledali ještě desítky dalších exponátů.  Celkově ale jde jen o zlomek původního rozsahu vzorkovny, představující několik desítek tisíc vzorků a ukázek výroby vlastní i produkce dobové konkurence. I tak dnes představuje sbírka obalové skla jednu z největších svého druhu ve veřejných muzejních institucích (přes 2000 inventárních čísel). Zahrnuje lahve různých tvarů a barev na nápoje, chemikálie, kosmetiku i léčiva. Vedle užitkových lahví kolekci doplňují příležitostní lahve, mj. reklamní lahev vysoká 130 cm. Součástí sbírky jsou i demižony, zavařovací sklenice a další druhy obalového skla. Kurátory sbírky byli Miroslav Grisa, Jiří Matějka, Martin Krsek a od roku 2018 spravuje lahve Jakub Doležel.

Fotografie

Ve sbírce je soustředěno ke 3000 inventárních čísel pozitivů a více než 50 000 negativů. Těžiště sbírky představují fotografie místopisné, které zachycují konkrétní podobu měst, vesnic a krajiny, ale jsou zde zastoupeny také portréty. Nejstarší snímky ve sbírce jsou ze 70. let 19. století a zachycují většinou město Ústí nad Labem. V 80. a 90. letech počet fotografií narůstá, a to v souvislosti z působením nově vzniklých fotoateliérů. Nejstarší byly ateliéry Carla Pietznera, A. K. W. Slowikowského, Alexandra Tewelese nebo Adalberta Berky, později k nim přibyl August Otto. Vedle profesionálních fotografů se na počátku 20. století objevila také skupina amatérských fotografů. Vůdčími představiteli byli Rudolf Jenatschke a Franz Josef Umlauft. Období 40. let zachycuje velká kolekce ateliéru Friedrich. Pozdější dobu reprezentují fotografie z redakcí některých ústeckých periodik, především týdeníku Sever. Šedesátá a sedmdesátá léta jsou zastoupená snímky autorů Karla Gottsteina, Oldřicha Holana nebo Jar. Talacka. Od roku 1975 sbírce vévodí fotografie muzejního fotografa Zdeňka Práška.

Mimo historických negativů a pozitivů jsou součástí sbírky rovněž negativy vzniklé činností muzea a jeho vlastní dokumentace. Vlastní sbírka začala vznikat v druhé polovině 50. let, kdy ji do správy převzala Růžena Lencová. Ta sbírku spravovala až do roku 1992, kdy se jí ujmul Václav Houfek, který ji spravoval až do roku 2000. Dalším kurátorem byl fotograf Zdeněk Prášek, který sbírku 29. 12. 2008 předal Jiřímu Petrů. Od 3. 1. 2011 je kurátorem Jiří Preclík. Kurátor má zároveň na starosti fotografickou dokumentaci vývoje a proměn města, regionu a muzea. Podsbírka fotografie je základem muzejních výstav, expozic a publikací a pravidelně se objevuje v regionálním tisku.

Grafika

Grafické listy byly součástí historických sbírek, budovaných od založení muzea. Sbírkové předměty byly získávány vlastní sběratelskou činností muzea, konfiskací nebo odkazy a dary. Významně obohatily sbírku konfiskace německého majetku od roku 1945. Samostatná podsbírka grafiky vznikala od roku 1976, součástí podsbírky jsou také soubory kreseb nebo akvarelů. Podsbírka grafiky představuje zhruba 5500 evidenčních čísel, což zahrnuje nejen jednotlivé listy, ale také významné ucelené soubory. Významnými kurátory sbírky byli Michal Šroněk (1976–1983), Karel Král (1983–1994) a Václav Houfek (1994–dosud).

Ve sbírce grafiky patří k nejstarším sbírkovým předmětům 37 ilustrací k dílu Hrůzyplné události a příhody i chvályhodné spory slavného reka a rytíře pana Teuerdanka, které v roce 1517 v Augsburgu vytiskl Hannsenn Schönsperger podle Hanse Schäufeleina, Hanse Burgmaira, Leonharda Becka, Hanse Weidlitze a dalších umělců z okruhu A. Dürera. Umění 16. století je ve sbírce zastoupeno řadou anonymů, především německé provenience. Velmi zajímavý je cyklus loveckých scén od Johanna Strady (1523–1605). S ním se dostáváme k nizozemské grafice 17. století, jejímiž představiteli jsou Jan van de Velde (1593–1641), Louis de Vadder (1605–1655) či Jan van Goyen (1596–1656). České barokní umění je zastoupeno kolekcí děl Václava Hollara (1607–1677) a několika listy z dílny Jana Kupeckého (1667–1740). Z 18. století se ve sbírce objevují častěji jména západoevropských umělců, jakými byli Franz Edmund Weirotter (1730–1771), Marc de Bye (1639–1688) a Jean Baptista Barbé (†1649).

Přelom 18. a 19. století je ve znamení zástupců drážďanské umělecké školy, např. Christiana Wilhelma Ernsta Dietricha (1712–1774), Johanna Christiana Klengela (1751–1824) a také Adriana Ludwiga Richtra (1803–1884) a jeho žáků. Pro 19. století je typická sbírka vedut, především severozápadních Čech. Velké množství těchto grafických listů pochází z dílny litoměřického tiskaře a vydavatele Carla Wilhelma Medaua. Tvorba spojená s krajinou severozápadních Čech je zastoupena kresbami → Joachima Preysse a → Ernsta Gustava Doerella nebo A. K. W. Slowikowského. I ve sbírce grafiky je 20. století zastoupeno takovými známými jmény, jakými jsou Tavík František Šimon (1877–1942) nebo Max Švabinský (1873–1962). Významněji jsou zastoupena také díla ze 70. a 80. let 20. století.

Nové dějiny

Do této podsbírky jsou zařazeny především předměty vztahující se k politickému, hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu vývoji Ústecka od 19. století do současnosti. Zastoupeny jsou mj. materiály dokumentující významné politické události a činnost politických stran (např. vyhlášky, provolání, politické plakáty, volební lístky, stranické legitimace, antifašistické průkazy), hospodářskou situaci (např. soubor potravin z doby 1. světové války, potravinové lístky), činnost zájmových organizací (např. spolkové poháry, stejnokroje, odznaky, medaile, diplomy), kulturní život (např. plakáty a pozvánky k divadelním představením, výstavám, koncertům a jiným kulturním akcím), školství (např. vysvědčení, školní obrazy) a další sféry společenského vývoje. Podsbírka je průběžně doplňována nejen o nově získané historické předměty, ale také o materiály ze současnosti, neboť dokumentace současného života v Ústí nad Labem je jedním z důležitých úkolů muzea. Počet inventárních čísel v podsbírka přesahuje 6600. Správu této podsbírky měli na starosti Jan Havel, Jiřina Tučková a Václav Houfek, na její tvorbě se významně podílela také Růžena Lencová. Současným kurátorem je od roku 2008 Tomáš Okurka.

Numismatika – podsbírka

Sbírka numizmatiky vznikala od 70. let 19. století. Více než sto mincí a medailí bylo získáno již v zakladatelské éře, kdy bylo muzeum pod správou → Živnostenského spolku (do roku 1901). Ty byly součástí historických sbírek. Po roce 1919 byla v tehdejším sídle muzea v zámku v Trmicích věnována jedna místnost expozici numizmatického materiálu. V následujícím období se numizmatickou problematikou nejvíce zabýval nejvíce kustod Johann Weyde, též ředitel reálného gymnázia v Ústí n. L.), který spolupracoval s odborníky z Deutsche numismatische Gesellschaft in der Tschechoslowakei (Německé numizmatické společnosti v Československu), jejíž místní pobočka byla však v Ústí ustavena teprve roku 1932. Ve 20. a 30. letech vznikala v Ústí také antická sbírka ředitele českého gymnázia Jaroslava Kubisty, jejíž část se do městského muzea dostala roku 1939 jako konfiskát.

Numizmatickým materiálem, získávaným víceméně živelně, převážně z náhodných darů a pozůstalostí, se od 60. let 20. století do roku 1992 systematicky zabývala teprve → Růžena Lencová. Díky ní vznikla roku 1971 samostatná numizmatická sbírka, kterou evidovala, odborně zpracovávala a rozšiřovala nákupy při aukcích. Řada předmětů numizmatického charakteru však nadále zůstala součástí jiných historických podsbírek a rovněž mince nacházené při archeologických výzkumech jsou v rámci nezbytného zachování nálezových celků uloženy v archeologických sbírkách. Růžena Lencová spolupracovala s numizmatickým oddělením Národního muzea i s pobočkou Numizmatické společnosti v Ústí nad Labem, na určení řady platidel se podílel zvláště numizmatik Václav Dubanič.

Roku 1992 převzal sbírku Václav Houfek a od roku 2000 ji spravuje Jana Hubková. Jde o sbírku mincí, medailí, papírových platidel a cenných papírů evropských i mimoevropských vydavatelů od pozdní antiky po současnost s důrazem na platidla vydaná na území habsburské monarchie (1527–1918) a nástupnických států (Československá republika, Československá socialistická republika, Česká republika) od středověku po současnost. Jen ve 2. stupni evidence je zapsáno k 5000 inventárních čísel. Ve sbírce zaujímají důležité místo platidla, pamětní medaile, žetony a odznaky spjaté s městem Ústí nad Labem a zdejším regionem. Největším sběratelským celkem je kolekce německých a rakouských papírových → nouzových platidel z let 1918–1922. Evidovány jsou také starší i nové místní nálezy mincí, k významným patří zejména depot z Radešína, depot z Lipové, depot ze Sebuzína depot z Chlumce / Přestanova.

Vojenství

Sbírkové předměty vojenské povahy byly zastoupeny v historických sbírkách muzea už od samotného počátku, ale teprve v roce 1976 vznikla samostatná sbírka vojenství. Nejvýznamnější část z přibližně 2800 inventárních čísel představují napoleonika připomínající bitvu u Chlumce z roku 1813, výrazná je také kolekce zbraní ústeckého ostrostřeleckého spolku a kolekce připomínající 2. světovou válku a bombardování města v dubnu 1945. Avšak zastoupení ve sbírce mají zbraně a výstroj od středověku přes třicetiletou válku, 1. světovou válku až po období po roce 1945.

Jeden z nejcennějších exponátů představuje rakouská puška větrovka, pracující na principu stlačeného vzduchu a používaná jako tichá ostřelovací puška na začátku 19. století. Záběr sbírky sahá také mimo armádu k bezpečnostním složkám, jako jsou městská a státní policie nebo finanční stráž. Sbírka zahrnuje také zbraně civilní a úřední, a to palné i chladné. Nejpočetnější skupinu inventárních čísel představuje různorodé střelivo a součásti velkého dioramatu k bitvě u Chlumce v roce 1813. Část ústecké sbírky vojenství se v rámci delimitace po roce 1945 dostala do Vojenského historického ústavu v Praze.

Umělecké řemeslo

Umělecké řemeslo v muzejní sbírce zastupovalo okolo 3000 předmětů, z nichž některé patří do oblasti lidového umění (malovaný nábytek) a užitého umění (stolní a nástěnné plastiky vyráběné v malých sériích, nábytkové stylové komplety i jednotlivé kusy), jsou v ní ale i špičkové předměty, jakým je například japonská šperkovnice. Z drobnějších předmětů je zastoupena keramika s ukázkami lidové malované hrnčířské produkce, malovaná bílá kamenina, tvrdá kamenina i porcelán. Další skupinu tvoří okrasné i užitkové výrobky ze skla. Velkou skupinu tvoří kovové předměty (zámky, klíče, zvony, svícny atd.) a předměty z textilu (oděvy, jejich doplňky, prapory a koberce). Část předmětů materiály kombinuje (hodiny, hrací stroje, osvětlovadla, liturgické náčiní atd.).

Sbírka vznikala spíše živelně z darů, poválečných rekvizic a jen z části z nákupů. Samozřejmě je prioritou zaměřit se při jejím rozšiřování na předměty vzniklé v Ústí nad Labem a okolí nebo mající vztah k regionálním událostem či obyvatelům města. Ve sbírce jsou také zastoupeny předměty na pomezí uměleckého řemesla a kýče. V Ústí nad Labem to jsou především výrobky firmy Mareš a z nich zvláště zahradní plastika (trpaslíci, srnečky atd.), ale i některé stolní plastiky a vázy. Vedle špičkových předmětů tak leží v depozitáři i zdánlivě bezcenné předměty. Sbírka zahrnuje rovněž historické hudební nástroje, mezi nimiž je i dvojice unikátních historických kladívkových klavírů, jejichž význam daleko přesahuje region, a pozdně renesanční skříň pozitivu varhan s malovanými křídly. Skupinu zvony zastupují nejen reálné zvony, ale i odlitky zvonů zaniklých v rekvizičních akcích v průběhu světových válek.

Umění

Umělecké sbírkové předměty byly součástí historických sbírek, budovaných od založení muzea. Byly získávány sběratelskou činností muzea, odkazy a dary. Významně obohatily sbírku konfiskace německého majetku po roce 1945. Samostatná sbírka umění je vytvářena od roku 1976 postupně se rozrostla na 1100 inventárních čísel, především malby a grafiky. Významnými kurátory sbírky byli Michal Šroněk (v letech 1976–1983), Karel Král (1983–1994) a Václav Houfek (od 1994 dosud).

Základem souboru staršího umění se staly obrazy a plastiky z kostela sv. Materny, který byl spolu se špitálem zbořen v roce 1895. Předáním původního interiérového vybavení se do muzejních sbírek dostala ucelená kolekce plastik a obrazů od gotiky přes renesanci a baroko až po církevní umění 19. století. Druhým významným celkem se stala koupě a související dar od majitele zámku v Krásném Březně, který věnoval muzeu kolekci sbírkových předmětů tzv. saské renesance, tj. období působení saských umělců v severozápadních Čechách na přelomu 16. a 17. století. Jádro celku tvoří 17 alabastrových reliéfů s výjevy ze života Ježíše Krista. Celá kolekce pochází ze zámecké kaple v Krásném Březně.

Pro první polovinu 19. století je typický rozkvět portrétních miniatur, který je ve sbírkách muzea zastoupen kolekcí cca 50 exponátů. Najdeme zde díla významných tvůrců miniatur, jakými byli Alexander Clarot (1796–1842), Josef Beckel (1806–1865) nebo Antonín Bayer (1767–1833). Ústecká sbírka miniatur se chlubí i čtyřmi ceroplastikami – portréty, které jsou vymodelovány z barevného nebo barveného vosku, přičemž vousy, vlasy a jiné detaily byly zhotovovány z obdobných látek, aby vypadaly co nejvěrohodněji. Tvorba spojená s krajinou severozápadních Čech v 19. století je zastoupena např. obrazy Adalberta Berky, Ernsta → Gustava Doerella nebo Ignaze Pieschla. Regionální tvorba zmíněných umělců je zastoupena i v kolekci → terčů střeleckých spolků s motivy významných událostí z dějin, motivy z pověstí a literatury i s žánrovými výjevy. Bohatá je sbírka portrétů, která představuje významný pramen pro poznání měšťanské kultury 19. století.

Z českého výtvarného umění 19. století má muzeum také díla Antonína Chitussiho (1847–1891) nebo Luďka Marolda (1865–1898). Počátek 20. století a českoněmecké výtvarné umění je zastoupeno díly malíře Josefa Reinera. Umělců spojených s významnými podnikatelskými rodinami Schichtů, Wolfrumů nebo Petscheků byla v této době celá řada, od → Ernsta Neuschula a Wilhelma Claudia (1854–1942) po výtvarníky reklamního oddělení Schichtových závodů Alfreda Kunfta a Waltera Hermanna. Kvalitními díly je zastoupeno také české moderní umění první poloviny 20. století: Jan Bauch (1898–1995), Karel Černý (1910–1960), Emil Filla (1892–1953), Karel Holan (1893–1953), Otakar Kubín (1883–1969), František Muzika (1900–1974), Jakub Obrovský (1882–1949), Vlastimil Rada (1895–1962) nebo Václav Špála (1885–1946). Umění od 60. let 20. století po současnost představují díla některých umělců působících na Ústecku, např. Miroslava Houry, Heleny Voleníkové, Aleny Bílkové, Jaromíra Čičatky, Josefa Menše, Lumíra Fárky nebo Richarda Ťápala, současné sochařství reprezentuje dílo → Klause Horstmanna-Czecha.

---