Kajka mořská (Somateria mollissima)

Nenápadný, ale velmi vzácný zimní host, kajka mořská, zavítala v listopadu na jezero Milada. Poprvé byla pozorována 25.11.2023 panem Michalem Vlasatým. K velkému překvapení se kajka na jezeře zdržovala až do začátku února. Mezitím se na ni zajeli podívat desítky ornitologů z celé České republiky. Kajka mořská se v ČR vyskytuje vzácně, i přesto, že jde o nejrozšířenější „mořskou kachnu“ v Evropě. Hnízdí a pravidelně se vyskytuje především na sever od nás – od pobřeží Islandu přes Velkou Británii, severní Německo, pobřeží Baltského moře, Skandinávii až po severní pobřeží Ruska. Problém u nás je právě s tím mořem, které nám v ČR zatím stále chybí. Po hnědouhelných velkolomech nám alespoň v severozápadních Čechách ale vznikají taková malá moře S velmi čistou vodou a bohatými společenstvy rostlin a živočichů. A právě dostatek potravy sem zřejmě přilákal, a hlavně celou zimu zde udržel i kajku mořskou.

Ještě 2.2.2024 byla kajka k vidění na jezeře Milada, nyní ji můžete vidět u nás v muzeu. Ale nemějte obavy, nejde o stejný exemplář. Náš preparát je mnohem starší, datum ani další nálezové informace se nám ale nezachovaly, pravděpodobně jde o preparát z nějaké školní sbírky. Kajku mořskou, přesněji mladého samce z jezera Milada ale můžete obdivovat na fotografiích Antonína Cettla. Nádherné fotky jednoznačně dokládají nejen vlastní výskyt kajky mořské na jezeře Milada, ale také její potravu. Na Miladě loví raky pruhované – jediný a na Miladě velmi hojný, bohužel však v ČR nepůvodní druh raka.

Únorový exponát měsíce dobře dokládá i to, že i tak konzervativní a stabilní organizace jako muzea nemohou ustrnout na místě. Pracovní postupy se tak mění i u nás. Před sto lety by muzejní zoolog neváhal, nabil by brokovnici a vyrazil na Miladu již v listopadu. Zástupy ornitologů by už pak neměli důvod jezdit…. Nejpozději v únoru by měl již kajku vypreparovanou a možná by ji někdy i vystavil. Dnes již ale používáme lovy beze zbraní – cenné nálezy dokládáme fotografiemi a pro rozšiřování sbírek se musíme spokojit s jedinci, kteří zhynuli jinak, než rukou muzejníka (nejčastěji pod koly motorizovaných vozidel, na sloupech vysokého napětí či nárazem do skleněné plochy). Vše, i muzea, se mění.