126 let vodíkových technologií v Ústeckém kraji

Přímo mezi mnohatunovými technickými památkami v depozitáři Muzea města Ústí nad Labem si včera vyslechli senátoři a poslanci prezentaci „126 let vodíkových technologií v Ústeckém kraji“. V rámci dvoudenního programu výjezdního zasedání podvýborů pro regiony v transformaci je s evropsky mimořádnou tradicí výroby a využití vodíku v našem regionu seznámil jejich kolega senátor a muzejní historik Martin Krsek.

Historie vodíku se odpočítává od roku 1897, kdy si Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu patentoval ústeckou zvonovou elektrolýzu. Ta pomocí elektřiny rozkládala kuchyňskou sůl na chlór, louhy a vodík. „Vodík byl vlastně odpad a na počátku ho chemička nechala volně unikat do ovzduší. Využívat ho začala až od roku 1907, a to pro vcelku primitivní účel jako příměs do svítiplynu na osvětlení města,“ vysvětlil Martin Krsek. Se skutečně sofistikovaným využitím toho plynu přišla v roce 1913 druhá ústecká chemička Schicht. Podle nejnovějšího vynálezu tzv. hydrogenace ztužovala vodíkem rostlinné oleje na tuky – margaríny. Postavila přes město vodíkovod a odebírala 10 tisíc kubíků plynu denně.

A tuto epochu si už mohli zákonodárci připomenou prostřednictvím autentických památek, a to baterie vodíkových kompresorů z roku 1911, kterou muzejníci před dvěma lety zachránili při demolici historické ztužovny na Střekově. Jde o nejstarší dochovanou vodíkovou technologii svého druhu v Evropě. Ústecké muzeum při této příležitosti před členy senátního a poslaneckého podvýboru odprezentovalo záměr na vybudování technománie s muzejní průmyslovou expozicí v historických budovách Schichtových závodů.Z depozitáře se pak senátoři a poslanci přesunuli do Spolchemie k představení budoucnosti využití vodíku, která tkví v provozování vodíkových autobusů v městské hromadné dopravě v Ústí nad Labem.