Ústečan Hübl udával módní trendy
Ve Vídni, v Praze, v Záhřebu i jinde měl své pobočky vyhlášený ústecký obchodní dům s látkami Anton Hübl, který se honosil přívlastkem „nejstarší a největší zasilatelství se suknem“ v Rakousko-Uhersku. Jeho obrovský sortiment ilustruje ve sbírkách ústeckého muzea nejnovější přírůstek – vzorníky z let 1938 až 1941.
Velká papírová krabice s vylisovaným monogramem AH a letopočtem 1794 připomíná období, kdy slavná firma slavila 150. výročí svého založení. „Z vnitřní strany je natištěná reklama ukazující barokně oděný pár vystupující z kočáru v kontrastu s párem v oblecích z třicátých let a luxusním kabrioletem. Mezi nimi stojí heslo: 1794–1934 ve službách krejčovství,“ popsal předmět kurátor sbírky techniky Martin Krsek. Krabice obsahuje 94 vzorníků, tedy výstřižků látek nalepených na kartonu. Potisk rozlišuje jednotlivé módní sezóny a zvlášť pak sortiment na zimu a léto. Nejmladší je z roku 1938, nejstarší pak speciál na Vánoce 1941. Krabice je starší, byla určená na vzorníky ze sezóny 1935/36. Muzejníci předmět objevili minulý týden ve starožitnictví v České Kamenici, kam se dostal z vyklízení jednoho domu v Rumburku. Nákupní cena činila 1 500 Kč.
„Ve sbírkách už máme reklamní plakát firmy z třicátých let. Památky na Antona Hübla najdeme ale i v ulicích města. Monogram AH dodnes zdobí jeho obchodní dům z roku 1900 v Revoluční ulici (dnes sídlo Centropol) nebo vilu od slavného vídeňského architekta Otto Prutschera z roku 1924 v Rooseveltově ulici (za socialismu pohotovost),“ doplnil historik Krsek. V meziválečném období firma zaměstnávala 300 stálých a 200 sezónních pracovníků. Nakupovaly u ní vyhlášené krejčovské salóny, řadila se k dodavatelům císařského dvora.
Dle zpracované architektonické studie se počítá s vnitřní vestavbou pro uskladnění rozměrných exponátů technických sbírek, sbírky uměleckého řemesla a archeologie. Originální komunikační řešení by mělo umožnit nahlédnout do jednotlivých depozitářů, aniž by to ohrozilo uložené sbírkové předměty. Budova by také měla veřejnosti představit práci muzejníků, když skrze prosklené stěny uvidí do laboratoří, dílen, badatelen a dalších pracovišť. „Na stejné myšlence je založený i právě otevřený depozitář umění v Rotterdamu, který je nazýván dle svého nezvyklého tvaru „květináč“,“ doplnil Houfek. I ústecký depozitář má ambice na výraznou architektonickou podobu, která by měla zapracovat požadavky na maximální energetickou soběstačnost a minimální dopady provozu na životní prostředí, jako například vegetací pokryté fasády, solární panely na střeše apod. „Samozřejmě že nejdříve potřebujeme zpracovat projektovou dokumentaci ke stavebnímu povolení, abychom mohli připravit projektové žádosti. V případě úspěchu naší žádosti o dotaci odhaduji nyní dokončení do pěti let. Pokud se vše podaří, tak budeme první muzeum s tímto atraktivním typem depozitáře v České republice,“ zakončil ředitel Houfek.
