Dvojstěnné číšky „dvojstěnky“ ze sbírek Muzea města Ústí nad Labem

Termínem dvojstěnné sklo jsou označovány předměty složené ze dvou nebo více do sebe zapadajících skleněných částí jedné nádoby. U takto zhotovených skleněných číšek se vžilo označení „dvojstěnka“. V Muzeu města Ústí nad Labem se nachází soubor 4 kusů dvojstěnných číšek z 18. století, které se po roce 1945 do jeho sbírek dostaly jako součást konfiskovaného skla rodiny ústeckých průmyslníků Schichtů. „Dvojstěnky“ již v době vzniku jejich rodinné sbírky skla tvořily na trhu starožitností jen vzácně se vyskytující předmět. Sběratelský zájem proto již tehdy vzbuzovaly i nekompletní exempláře.Výroba „dvojstěnek“ kladla vysoké nároky na sklářské provedení vnější a vnitřní části číšky, jejich spasování a na závěr uzavření vloženým dnem. Zpočátku se obě části vyráběly jen foukáním do formy. Jejich spasování a slepení pryskyřicí bylo nepřesné. Později již byly zabrušovány a měly ve vnější části vsazené dno a nahoře zesílený okraj. Vnější plášť byl fasetován. Na povrch vnitřní části je nalepena zlatá fólie, do které byla provedena rytina. Po zasunutí do vnější části a jejich vzájemném slepení byla fólie chráněna proti poškození. Takto jsou již provedeny dochované antické artefakty z 3. století před naším letopočtem.

Možností dekorovat povrch skla „dvojstěnek“ nejen zlatou fólií, ale i malbou, se zabýval kolem roku 1679 Johann Kunckel a techniku popsal ve svém díle Ars vitraria experimentalis. Typické pro něj byly číšky napodobující barevné mramory se zlatým žilkováním. Na vnější povrch vnitřní číšky byla nalepena zlatá fólie, na vnitřní povrch vnější číšky byla provedena malba napodobující barevný mramor, do které se proškrabávalo žilkování. Po sesazení „dvojstěnky“ byl interiér číšky zlatý, exteriér barevný se zlatým žilkováním. Takto zdobené číšky byly vyráběny v Sasku kol. roku 1720. V Čechách byl vnější povrch číšky navíc fasetován. Číška 1.Problematické zdvojení horního okraje po slepení obou částí bylo vyřešeno jeho prstencovým zesílením u vnitřní číšky. Vnější číška byla nižší a dosahovala k dolnímu okraji zesílení, které ji shora překrývalo a svými fasetami navazovalo na fasety dolní části. Číška 2 a Číška 3.Sesazení obou částí usnadňovalo vyfouknutí skloviny obou částí číšky do předehřáté bronzové formy. Pro vyfouknutí vnitřní (menší) části byla do formy na dno vložena podložka. Později bývalo dno vnější části otevřeno otvorem, kterým se mezi vnitřní pláště transportovalo brusivo. Obroušení a doleštění těchto povrchů umožnilo pozdější přesné sesazení obou plášťů, které se po provedení výzdoby zatepla slepily pryskyřicí. Na závěr bývalo vlepeno dno, které uzavřelo otvor. Výzdoba dna je patrná při pohledu do interiéru číšky. Později bylo od užívání barevné malby upuštěno a výzdoba byla již jen rytá a obrysová ve zlaté fólii. Číška 4. Užití barvy se neosvědčilo, protože znemožňovalo přesné sesazování plášťů do sebe.Výroba „dvojstěnek“ končí po roce 1760. Později se vyskytují epizodické pokusy o její obnovu s výsledky různé úrovně.