Fotografie Kláry 2012–2023

17. 5. – 18. 8. 2024

Název výstavy „Fotografie Kláry“ nemá v žádném případě znejistit diváka na vlastní oči vidícího různé krásné ženy. Není ani alibistickou úlitbou nařízení Evropské unie o ochraně soukromí ztěžující takovým jednotným pojmenováním individuální identifikaci zobrazených osob.  Je to pouze noblesně a s úctou vyjádřená snaha Zděnka Fišera o zachování co největší míry soukromí a osobní intimity každé jedné modelky, přestože se žádná z nich Klára nejmenuje. 

Početně k nejméně zde zastoupeným fotografiím patří poněkud dříve vytvořené klasické akty v plenéru. Autor těží z přirozené barevnosti přírody, danou atraktivitu nijak zvlášť nezdůrazňuje a pouze ji nevtíravě doplňuje ženským elementem v klasických kompozicích a za použití osvědčených postupů při práci s hloubkou ostrosti, tonalitou, světlem či kontrastem. Přes poměrně jednoduché kompozice však nepůsobí výsledné obrazy nijak sentimentálně či sladkobolně. Naopak, přirozeným spojením poetiky přírody a výrazného ženského elementu docílil autor ve většině případů i uměřeně erotického nádechu obrazů. A to vše, jak už naznačeno výše bez užití byť jen náznaku vulgarity či lascívnosti. Zatímco v pozdější tvorbě autor pracuje koncepčněji a hojně využívá industriálních prvků, v této fázi více spoléhá na intuici, náhodný výběr prostředí a z toho plynoucí okamžitý nápad. Mnoho fotografií tak například vzniklo v lesích nebo ve skalách v okolí Oseku.  Pozdější tvorba je situována do okolí obce Prackovice ležící v labském údolí poblíže místa zvaného Česká brána. Kompozice jsou opět poměrně jednoduché, na výšku i na šířku, centrální či excentrické, dominantní je práce se světlem a stínem. Do obrazů vtěluje i ocelové konstrukce stožárů vysokého napětí nebo nechává modelky pózovat před pozadím zcela jistě nesplňujícím obecně uznávané estetické parametry. Jak sám říká, snaží se tak v nefotogenické vesnici udělat fotogenické obrázky. Poslední výstavy fotografa Zděnka Fišera měli diváci možnost spatřit v roce 2018 v Informačním středisku v paláci Zdar a předtím v roce 2015 v tehdejší ústecké Galerii Oko.

Text: Bohumil Kotas

Fotografie: Zděnek Fišer