Před devadesátí lety byla zahájena stavba Mostu Dr. Edvarda Beneše

V letošním roce si připomínáme některá výročí, která jsou spojena s ústeckými labskými mosty. Letos je to již 150 let od postavení prvního mostu přes řeku Labe v Ústí nad Labem. Tento náš nejstarší labský most stál poblíž dnešního železničního mostu. Byl původně dvoupatrový, v prvním patře byla komunikace pro pěší a povozy, nad ním vedla jednokolejná železniční trať. Stavba mostu byla zahájena 10.12.1872 a slavnostně otevřen byl 14.2.1874. Labský most sloužil svému účelu osmdesát let.  V dubnu 1945 byl poškozen americkým letectvem při bombardování města. Následná provizorní oprava udržela omezený provoz do poloviny 50.let 20.století. Tehdy v těsné blízkosti původního mostu vyrostl dnešní železniční most s dvoukolejnou tratí a s lávkou pro pěší. Stavba byla zahájena v roce 1954 a plně byl dokončen v roce 1958 včetně elektrifikace železniční trati.

Potřeba druhého labského mostu vznikla v souvislosti s prudkým růstem měst Ústí nad Labem a sousedního Střekova a samozřejmě také se vznikem automobilové dopravy. Vedení města Ústí nad Labem začalo vážně uvažovat o stavbě nového mostu již v roce 1908, ale na takto velkou investici se nenašlo dost peněz. Projekt na nový most byl městským stavebním úřadem vyhotoven krátce po vzniku Československa v roce 1920. Ale až v roce 1926 začaly vlastní přípravné práce. V letech 1927 až 1931 pokračovaly projektové práce, jejich hlavní část vedl vysokoškolský profesor Josef Melan (1853-1941), který se řadí k nejvýznamnějším stavitelům železobetonových mostů ve střední Evropě.

Na základě souhlasu příslušného ministerstva pak byla vyhlášena veřejná soutěž, do které přišlo 14 nabídek. Výběrová komise v roce 1932 sice vybrala čtyři hlavní dodavatele, ale ministerstvo výběr pro účast zahraniční firmy v soutěži zrušilo, a tak byla v roce 1933 vyhlášená nová soutěž. I když byl výběr firem nyní úspěšný, tak se ale zase dostala do problémů banka, od které byl úvěr na stavbu původně přislíben. Nakonec bylo rozhodnuto o financování několika půjčkami, které budou následně 40 let spláceny z vybíraného mýtného.

Jednorázové mýtné na novém mostě bylo stanoveno například pro chodce nebo pasažéra v autě, autobusu, tramvaji apod. na 20 haléřů, osobní automobil stál 2,50 Kč, autobus nebo nákladní automobil 5 Kč. Byl možné zvýhodněné měsíční předplatné, například studenti ho měli za 1,50 Kč. Mýto se na mostě vybíralo necelé tři roky, pak bylo již německou nacistickou správou města zrušeno.

Se stavbou mostu Dr.Edvarda Beneše proběhly další stavby včetně vybudování nového železničního viaduktu, přeložky tratí nebo demolice několika budov a továren v prostoru dnešního Předmostí. Součástí stavby mostu bylo také rozšířené tramvajové městské hromadné dopravy z Ústí nad Labem na Střekov.

Vlastní stavba mostu začala před 90 lety v roce 1934. Ve svou dobu se jednalo o mimořádný projekt, rozpětím mezi dvěma pilíři (123,6 metrů) byl most vůbec největší mostní stavbou svého druhu v tehdejším Československu. Vyhloubené základy mostních pilířů sahají do více než deseti metrů pode dnem řeky. Celková váha ocelové konstrukce mostu je 1760 tun, jednotlivé části byly nejdříve spojovány šrouby, následně byly nahrazeny více než 140 000 nýty. Ty drží ocelovou konstrukci dodnes. Povrch chodníků pro pěší byl asfaltový, zatímco povrch vozovky tvořily dřevěné dlažební kostky. Ty zde sloužily až do konce 60.let 20.století, kdy byly odstraněny v souvislosti s likvidací tramvajových kolejí.

Slavnostní otevření mostu pro veřejnost se konalo 9. srpna 1936. Hlavní projevy přednesli starosta Ústí nad Labem Leopold Pölzl a starosta Střekova Vincenc Řepka. Most byl slavnostně pojmenován po druhém československém prezidentovi Edvardu Benešovi a to přesto, že Češi tehdy tvořili jen 20% obyvatel města. Cena stavby mostu bez souvisejících nákladů byla 14 342 525,-Kč.

Jméno Most Dr. Edvarda Beneše bylo zrušeno německými nacisty v roce 1938, kdy most přejmenovali po Adolfu Hitlerovi a odstranili původní pamětní desky. V roce 1945 se vrátilo původní jméno mostu, které ale vydrželo pouze do roku 1952. V letech 1952-1989 se most jmenoval po Nicosu Belojannisovi (1915-1952), řeckém komunistickém politikovi a bojovníkovi proti německé a italské okupaci za 2.světové války, od prosince 1989 se most opět vrátil k původnímu jménu Most Dr. Edvarda Beneše.

Most se také zapsal do dějin města několika dramatickými událostmi. Například dne 9. října 1938, když po mnichovské smlouvě Ústí nad Labem opouštěly poslední československé vojenské jednotky, na něm došlo k přestřelce mezi čs. vojáky a příslušníky sudetoněmeckého Freikorpsu. Jeden z Němců byl zastřelen. Druhou událostí byl masakr Němců, ke kterému došlo po výbuchu skladů vojenského materiálu v Krásném Březně 31.7.1945. Tehdy zahynula asi stovka lidí, tragédii připomíná pamětní deska, která byla na mostě umístěna v roce 2005.

V roce 1989 bylo vzhledem ke stavu mostní konstrukce rozhodnuto o generální opravě mostu. Projektová dokumentace byla dokončena v roce 1991, vlastní práce byly zahájeny v roce 1993. Mostní konstrukce byla zesílena, jen ocelových zesilovacích prvků bylo připojeno 41 tun, vyměněna byla také více než tisícovka vadných nýtů. Upraveny byl mostní pilíře, vozovky a řada dalších prvků mostní konstrukce včetně rozsáhlých antikorozních opatření. Celková cena rekonstrukce mostu byla asi 27 milionů korun. Opravený Most Dr. Edvarda Beneše byl dán k opětovnému užívání před třiceti lety dne 27.října 1994.

Již v roce 1993 vedení města Ústí nad Labem rozhodlo o stavbě zatím posledního labského mostu. Návrh zpracoval profesor Roman Koucký a most byl dokončen v roce 1998. Tvoří ho dva pylony, z každého jednostranně vychází 15 ocelových lan, které nesou mostovku dlouhou 179 metrů. Pylony jsou 60 metrů vysoké. Jejich výška má být shodná s výškou ústeckého kostela Nanebevzetí Panny Marie.  Zčásti ocelový a zčásti železobetonový most váží 3500 tun. Most nese jméno Mariánský a je zatím nejmladším ústeckým labským mostem.

Václav Houfek