Hledá se koniklec! Živý!
K pátrání po pohřešovaném konikleci lučním českém aktuálně vyzývá širokou veřejnost Muzeum města Ústí nad Labem. Rostlina z červeného seznamu ohrožených druhů totiž v posledních letech zřejmě vymizela z mnoha lokalit na Ústecku a přírodovědci chtějí zjistit, k jak velkým ztrátám celkově došlo.
„Koniklec ustupuje zejména z důvodu neobhospodařování stepí, zarůstání lesních lemů, hromadění travní stařiny nebo naopak silného tlaku přemnožené lesní zvěře, která kromě intenzivního spásání způsobuje erozi a značné obohacení půdy živinami, zejména dusíkem a fosforem,“ poznamenala botanička MMUL Ladislava Filipová.
Doufá, že jí dobrovolníci pomohou zmapovat současný výskyt ohrožené rostliny v okrese tím, že se s muzeem podělí o výsledky svého pozorování v terénu.
Nálezový formulář – koniklec luční český
„Koniklec je nepřehlédnutelný, zvlášť od března do května, kdy kvete. Květ visí dolů, čili jsou poniklé [1]– odtud jméno poniklec, což je v češtině zkomoleno na koniklec. Květy mají nejčastěji tmavě až černě fialovou barvu a celá rostlina je pokryta bělavým ochlupením. Vydat se za ním musíme na osluněné suché stráně a skalní stepi,“ poskytla návod přírodovědkyně.
Výsledkem výzvy by měla být i praktická pomoc: na některých lokalitách plánují muzejníci zlepšit podmínky pro růst konikleců např. vyřezáním náletových křovin či zakrytím trsů pletivem, které je má ochránit před okusem.
Mapování konikleců je součástí aktuálního projektu „Poklad na stříbrném Labi“, který se věnuje i skalním stepím, jejichž stav je nyní skutečně žalostný.
Projekt finančně podpořily Norské fondy, které přispívají ke snižování hospodářských a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru a posilují bilaterální vztahy mezi Norskem a Českou republikou.
[1] ze staročeštiny: poniklý = sklánějící se k zemi)
