Depozitární archeologie
Termín depozitární archeologie je umělý novotvar, užívaný správci (kurátory) depozitářů a sbírek v nich uložených. Označuje se jím děj, při němž dojde k nálezu neevidovaného sbírkového předmětu neznámého původu v depozitáři nebo někde jinde v muzeu, kde by neměl být. Většina sbírek má dnes již svou historii a současní správci navazují na práci svých předchůdců, které z různých a ne vždy veselých důvodů neměli možnost poznat. Nalezený předmět je tak současně i vzpomínkou na některého z nich.
Muzeum přijímá sbírkové předměty, pocházející z akviziční činnosti v jeho sběrné oblasti dané statutem instituce, nebo mající na tuto oblast nějakou vazbu. Mnohdy se ale do muzea, nejčastěji formou daru, dostanou i předměty, které tuto podmínku striktně nesplňují. Správci sbírky je ale líto předmět nepřijmout nebo z darovaného konvolutu předmětů vyřadit. Někde v depozitáři je proto provizorně uloží a „pečlivě“ označí jako neevidovaný materiál nebo jako pomocný instalační materiál (obvykle bez udání původu). Vznikne tak potenciál, pro činnost budoucích správců sbírek, kterou označujeme jako depozitární archeologii. Další skupinu předmětů s potenciálem stát se sbírkovým předmětem neznámého původu, objeveným v depozitáři, tvoří předměty, u nichž nebyla dokončena řádná evidence a doklady o jejich původu nelze dohledat. Vzniká tak prostor pro náhodu a opět úrodná půda pro depozitární archeologii. Do poslední kategorie patří i vystavený předmět.
Exponát měsíce – Barokní dvoukřídlé vrata z domu v Ústí nad Labem, Hrnčířské ulice čp. 28.
Pozdně barokní dvoukřídlá domovní vrata z druhé třetiny 18. století pocházející z měšťanského domu čp. 28, který stával v Hrnčířské ulici (Töpferstrasse) v Ústí nad Labem u jejího vyústění do náměstí. Podařilo se je znovu identifikovat až po 91 letech jejich pobytu v muzeu. Pomohla náhoda při hledání historických snímků městské šibenice, která je také ve správě Městského muzea v Ústí nad Labem a dodnes stojí nedaleko vyhlídkové restaurace Větruše. V knize o historii města Ústí nad Labem, jejímž autorem je Franz Josef Umlauf (vydané v Byreuthu v r. 1960), se na str. 141 nachází historická fotografie, zachycující renesanční portál a v něm osazené barokní dveře. Dočteme se tam, že v domě čp. 28 bydlel Christian Fiedrich Windisch von Aschenfeld, Keiserrichter (císařský rychtář) v letech 1643-1659.
Pozdně renesanční kamenný portál na fotografii byl ztotožněn se sbírkovým předmětem s inventárním číslem UŘ 533, ke kterému je v evidenci uvedeno, že jej v roce 1932 dne 8. 8. muzeu daroval pan G. Grisel, s adresou původu Töpferstrasse čp. 28. Původně zřejmě daroval portál včetně dveří. Tato informace se však v průběhu následujících let a historických událostí ztratila. Dveře přebývaly v různých skladovacích prostorách mnoho let a po dotazu současného kurátora sbírky uměleckého řemesla na jejich původ byla vyslovena domněnka, že jsou z některého zničeného domu z oblasti těžby uhlí. Po jejich očištění je patrné, že dveře prošly řadou úprav, a to nejen barevných. Nejvíce lze litovat výměny barokního zámku za novější z druhé pol. 19. století.
Vrata se stanou po svém současném vystavení součástí sbírky uměleckého řemesla. A vůbec nevadí, že jimi výše uvedený rychtář do svého obydlí neprocházel. V době jejich výroby byl již mnoho let po smrti.
Lit.: Geschichte der deutschen Stadt Aussig an der Elbe, Umlauf Franz Josef, Bayreuth 1960, str. 141.
