Naučná stezka Mariánská skála

Mariánská skála (Mariánská hora, dříve Marienberg) je výraznou dominantou centra města Ústí nad Labem. Leží na levém břehu řeky Labe a tyčí se do výšky 265 m n. m. – tedy zhruba 130 m nad říční hladinu.

Vznik Mariánské skály

Mariánská skála byla vytvořena během třetihorní sopečné činnosti přibližně před 20 miliony let. Z horkého magmatu nejprve vznikl podpovrchový bochníkovitý útvar, ten byl později erozí obnažen a při postupném zahlubování labského koryta rozdělen na dvě skály. Dnes Mariánská skála spolu s protilehlou pravobřežní skálou Kramolna (součást Kamenného vrchu) vytváří tzv. Ústeckou bránu.

Mariánská skála je budována znělcem (fonolitem), výlevnou horninou světle šedé až nazelenalé barvy. Pro znělce je charakteristická desková odlučnost. Desky při poklepu zvoní, vydávají znělý zvuk – odtud je odvozen název znělec. Znělcem je tvořena například i skála pod hradem Střekovem, Milešovka, Bořeň a Boreč.

Ústecké muzeum vlastní sbírku 21 unikátních geologických map Českého středohoří vytvořených Josefem Emanuelem Hibschem v letech 1890–1931. Mapy detailně popisují horninovou stavbu oblasti a jsou doplněny podrobnými popisky.

Lom

Od konce 19. století je v Mariánské skále dobýván kámen pro stavební účely a v současnosti je původní hora již výrazně odtěžena. Díky lomové činnosti se ale lokalita stala světoznámou, především pro četný výskyt vzácných dutinových minerálů. Mineralogická lokalita zažívala své nejslavnější dny ve 40. letech dvacátého století. Vzorky odtud jsou uloženy ve všech větších muzeích Evropy. Muzeum města Ústí nad Labem vlastní v podsbírce geologie téměř 730 vzorků.

Nálezy minerálů

Nejznámějším minerálem Mariánské skály je natrolit, který tvoří až 60 % objemu horniny. Najdeme ho v dutinách znělce vzniklých po unikajících plynech v době tuhnutí magmatu. Drobné krystalky čiré, bílé, růžové či načervenalé barvy porůstají stěny dutin a tvoří tak charakteristická hnízda křehkých jehlicovitých útvarů, na které často nasedají krystaly dalších minerálů, jako např. apofylitu a kalcitu.

Na vrcholu Mariánské skály stávala v letech
1680–1976 kaple postavená na oslavu ukončení morové epidemie. Skála také skrývá chodby nedokončeného protileteckého krytu, které vyrazili dělníci za německé okupace.

Méně hojnými minerály Mariánské skály jsou bezbarvý opál (hyalit), bílý analcim, nažloutlý thomsonit či aragonit. Zajímavostí je minerál ze skupiny granátů nazvaný hibschit. Poprvé ho popsal Felix Cornu roku 1906 právě ve znělci z Mariánské skály a pojmenoval ho podle geologa J. E. Hibsche. Hibschit zde tvoří šedobílá zrna mikroskopické velikosti. V hornině je jeho přítomnost identifikována s využitím moderních laboratorních metod.

Každé jaro Mariánská skála žlutě rozkvete. Roste zde chráněná květina tařice skalní.