Nouzové poukázky spořitelny v Paderbornu z r. 1918 jako médium se vztahem k historické události s českou stopou (1622) i zrodu nového typu tolaru

Po 1. světové válce se nedostatek kovů projevil i v úbytku drobných mincí, které musely být v mnoha zemích nahrazovány dočasně platnými papírovými poukázkami. Vydávaly je obce, města a vyšší správní celky, ale také instituce, spolky, firmy i jednotlivci. Jejich textová i výtvarná koncepce měla úzký vztah k danému regionu a byla velmi přitažlivá. Proto byly některé později dotiskovány i pro sběratelské účely.

Námět série nouzových platidel spořitelny v Paderbornu z roku 1918 přípomíná události z doby třicetileté války. Tehdy se spojenec českého krále Fridricha Falckého Christian Brunšvický (1599-1626) snažil získat finanční prostředky na zvrat v průběhu tohoto konfliktu. Ten se rýsoval zejména po riskantním tajném návratu Fridricha Falckého na říšské území a spojení tří protestantských armád. V letech 1621 a 1622 dobyl Christian řadu vestfálských měst. Jeho motivací prý byla i náklonnost k jeho sestřenici – české královně Alžbětě Stuartovně.

Hanzovní město Paderborn, sídlo biskupství i jezuitské univerzity, obsadil Christian počátkem roku 1622. Nechal si vydat i dómský poklad, včetně stříbrného románského relikviáře s ostatky prvního zdejšího biskupa sv. Liboria, který zdejší kraj christianizoval. Z uloupeného stříbra pak nechal ve svém ležení razit své slavné tolary s nápisem GOTTES FREUNDT – DER PFAFFEN FEINDT (Přítel Boží – nepřítel farářů), čímž demonstroval své protestantské smýšlení. Autoři dobových německých i nizozemských letáků pak tyto události komentovali prostřednictvím fiktivních satirických rozhovorů Christiana se sv. Liboriem a zobrazováním „Vestfálské transformace“ – procesu proměny světcova relikviáře ve stříbrné tolary. Jejich pozornosti neunikl ani průběh celého Christianova vestfálského tažení.