česky  |  deutsch  |  english
   hledat

Přehled expozic a výstav

INDIÁNI SEVERNÍ AMERIKY

Výstava Indiáni Severní Ameriky představuje nejen různorodost kultur domorodých obyvatel severoamerického kontinentu, ale i jejich problematické soužití s bílými muži.
Návštěvníci mají rovněž možnost seznámit se s jednotlivými kmeny žijícími v oblastech od jižní hranice Spojených států s Mexikem až po severní s Kanadou.
Na výstavě je možné vidět kromě všedních oděvů indiánů a jejich každodenních nástrojů i jejich unikátní zdobené slavnostní či válečné oblečení. Dále jsou k vidění situace z jejich života, včetně kompletně vybavených obydlí. Kromě předmětů vypovídajících o životě původního obyvatelstva je zde ke zhlédnutí krátký film o proměnách vlasti indiánů ve 2. polovině 19. století, které výrazně zasáhly jejich svobodný život. Další část výstavy je věnována armádě Spojených států, která byla rozhodujících faktorem prosazujícím zájmy bílých. K vidění jsou unikátní zbraně, které během válek používali jak indiáni, tak americká armáda. Návštěvníci mají možnost nahlédnout do života lovců kožešin, kteří byli v každodenním kontaktu s indiány, seznámí se i s kožešinovými zvířaty a způsobem jejich lovu.

Školní skupiny si mohou zapůjčit psací podložky na vrátnici.

Základní kulturní oblasti a jejich obyvatelé

Kulturní oblastí se rozumí region s klimatem, krajinou a populací se zřetelnými biologickými rysy.
Kulturní oblasti v Severní Americe jsou: severozápad (od jižní Aljašky po severní Kalifornii), jihovýchod (od pobřeží Atlantiku na západ ke hranici Texasu), Velké planiny (od střední Kanady k Mexiku na jihu a od středozápadu ke Skalnatým horám na západě), jihozápad (Arizona, Nové Mexiko, střední část Colorada a severní hranice Mexika), Kolumbijská náhorní plošina (část Skalnatých hor v Kanadě a Spojených státech), severovýchodní pobřeží (od Minnesoty a Ontaria k Atlantickému oceánu na východě a Severní Karolíně na jihu) a Kalifornie (hornaté oblasti a  údolí Utahu, Nevady a Kalifornie).

Největší kmeny amerických indiánů

Apači (jihozápad)
Skupina šesti kulturně propojených kmenů: Kiowa Apači žijící na území mezi severní hranicí Nového Mexika a řekou Platte. Lipanos od východu Nového Mexika na západ Texasu, Jicarillové z jihu Nového Mexika, Chiricahuové z hornaté oblasti Chiricahua v jihozápadní části Arizony a západní Apači ze střední Arizony.
Prvními apačskými kmeny z jihozápadu Spojených států byli kočovní lidé a lovci bizonů, kteří se přesto v malém měřítku věnovali zemědělství. Po staletí byli divokými válečníky a odborníky na přežití v poušti, kteří často poráželi vetřelce na jejich území.

Komančové (pláně)
Kmen pocházející z Šošonů z oblasti Skalistých hor ve Wyomingu, kteří během jejich prvního stěhování směrem k Velkým pláním přišli do styku se španělskými dobyvateli. Důležitější je, že se poprvé dostali do styku s  koňmi, kteří se rychle stali běžnou součástí jejich životního stylu, a  to tak významnou, že tlupy komančských bojovníků zajížděly do Chihuahuy v Mexiku s úmyslem ukrást nebo koupit koně. V důsledku těchto loupeživých nájezdů se dostali do nepřátelství s kmeny Caddoů v Novém Mexiku. Tyto konfrontace pokračovaly do poloviny 18. století, kdy je příjezd francouzských kolonistů přivedl k vytvoření spojenectví mezi kmeny proti novému společnému nepříteli. Následovala migrace Komančů na území dnešní Oklahomy, a byli to Kiowové, kdo zaujal nepřátelský postoj proti nedávným příchozím. Avšak tlak stále narůstajícího počtu nových bílých osadníků směrem na západ je vedl koncem 18. století k uzavření míru, který nebyl nikdy porušen.

Crowové (pláně)

Pocházejí z  Hidatsků, od kterých se oddělili koncem 18. století, když osídlovali Montanu. Zůstali téměř v trvalém soupeření a nepřátelství s Dakoty (Siouxy) a Blackfoot (Černonožci), a když se poprvé objevili bílí lidé, tak i s nimi. Avšak trvalé nepřátelství s ostatními hlavními prérijními kmeny znamenalo, že mnoho bojovníků z kmene Crow sloužilo jako zvědové v armádě Spojených států.
Stali se jedním z nejúspěšnějších kmenů centrálních planin vlastnících více než 10 000 koní.

Cherokke (jihovýchod)
Tento kmen byl na počátku 18. století nepochybně nejpočetnějším v regionu a  původně sídlil na západ od Appalačského regionu v dnešní Jižní Karolíně.
Rychle se dostali do kontaktu s bílými lidmi a stali se částí „Konfederace pěti civilizovaných kmenů“, přijali mnoho evropských kulturních pravidel, a proto byla velká část z nich přesídlena do indiánského teritoria v Oklahomě, kde dodnes žije většina jejich potomků.

Navaho (jihozápad)

Jsou považováni za potomky skupiny Apačů, která sídlila v Novém Mexiku v  letech 900–1200.  Po nějakou dobu se živili lovem a jednoduchým zemědělstvím, ale i tak pokračovali v kočovném způsobu života, cestování s lovem a hledáním úrodné země. Přijali členy ostatních kmenů jako důsledek tlaku na rozličných územích a koncem 18. století dosáhli společenství 4 000 příslušníků.
Lidé Navaho byli z původních obyvatel Severní Ameriky schopni nejlépe přežít pronikání bílých mužů, zachovávajíce si většinu zvyků. V současnosti jsou nejvíce prosperující a nejpočetnější původní komunitou Spojených států.

Siouxové (pláně)

Sami sebe nazývají Dakotové (přátelé, spojenci,…). Siouxský národ byl tvořen sedmi klany, které založily takzvanou „Radu sedmi ohňů“.
Byli to Mdewakantonwan (lidé od Lake Spirit), Wahpekute (ti, kteří zmizí mezi listím), Sissetonwan (ti, z ryby, která přišla na zem), Wahpetonwan (ti, kteří žijí mezi listím), Ihanktonwana (později Yanktonai), Ihanktonwan (později Yankkton) a Tetonwan (později Siouxové z Teton nebo ti, kteří žijí na pláních).
Časem některé skupiny odešly jednak na západ, a pak i k jihu, přizpůsobujíce život novým podmínkám. Při této cestě vznikly tři nové skupiny: Sante (Isanyati, ti, kteří žijí u Knife Lake), Centrální Dakotové a Tetonové (Lakotové).
Siouxové byli mezi mnoha kmeny oklamanými mírovou smlouvou z Fort Laramie v roce 1868, která zajišťovala mírovou dohodu mezi indiánskými kmeny a bílými muži. Z  důvodu neustálého porušování této smlouvy, hlavně armádou Spojených států, a pokračování pronikání osadníků na indiánské území a posedlých zlatokopů do Black Hills, se Siuxové rozhodli konfrontovat s vetřelci, provádějíce činy ne více ohavné, než ty, které museli sami vytrpět.

Irokézové (severozápad)

Irokézové vytvořili takzvanou „Konfederaci šesti národů“ neboli Irokézskou ligu, sestávající z Onondagů, Cayugů, Senecků, Oneidů, Tuscaronů a Mohawků.
Je prokázáno, že žili v dnešním státě New York mnoho let před příchodem Evropanů. Kolem poloviny 16. století mnoho skupin emigrovalo do regionů, kde jsou dnes města Montreal a Quebeck. Největší nebezpečí pro Irokéze vycházelo z jejich vlastních řad, jelikož napjaté vztahy mezi kmeny zapříčiňovaly stálé války, krveprolití, bitvy a oplácející se vraždy. Vytvoření Ligy kolem roku 1570 ukončilo konflikt mezi jejími členy a  přineslo období míru a prosperity, politického sjednocení a vojenské síly pro Irokéze. Během prvních 130 let trvání Ligy se jen málo okolních kmenů vyhnulo válce s Irokézy.
Před tím, než Kolumbus v roce 1492 objevil Ameriku, je odhadována původní populace Severní Ameriky na 5  milionů obyvatel. Evropané s sebou přivezli na kontinent dříve neznámé nemoci, včetně neštovic. Úkolem jejich výpravy bylo mimo jiné převzít kontrolu nad indiány, zničit citlivou rovnováhu jejich ekonomiky a  tradic, často úplně násilně. Důsledkem byl nárůst populace bílých imigrantů do konce 18. století z nuly na 75 milionů a počet původních obyvatel se zmenšil na čtvrtinu.

seznam všech výstav

 
 
©2011 Muzeum města Ústí nad Labem | email: muzeumusti@muzeumusti.cz | tel.: +420 475 210 937 webmaster
TravelSoft CMS 3.0
město Ústí nad Labem zřizovatelem Muzea města Ústí nad Labem je
Statutární město Ústí nad Labem.