Ústečané sobě 17.12.2011 – 8.07.2012

Dary a dárci stojí v popředí výstavy „Ústečané sobě“, kterou přichystalo ústecké muzeum stylově na předvánoční čas. Stovky rozmanitých exponátů z temných koutů depozitářů ukazují, co byli a co stále jsou obyvatelé města ochotní bezplatně věnovat svému muzeu. Pravěkou lidskou lebku, středověký stříbrný poklad, dokonce i leteckou pumu – to všechno mohou ústečtí muzejníci označit, někdy s trochou nadsázky, za dárek. „Byla to pro nás příležitost, podívat se na naše sbírky jinak. Netřídit je vědecky podle doby vzniku, druhu, hodnoty. Jediným měřítkem byl fakt, že nám věc někdo daroval. Samotné nás při tom překvapilo, jak obrovský význam má dárcovství ve 135letých dějinách našeho muzea.

Může fungovat i co by ukazatel síly vztahu mezi městem a jeho obyvateli,“ poznamenal historik a kurátor výstavy Martin Krsek. Vzácné kolekce archeologických, přírodovědeckých, historických, uměleckých a  vojenských exponátů získávalo muzeum především na přelomu 19. a 20. století, ale řada exponátů ve vitrínách nese letopočet 2011. „Někdy jsou to jednorázové dary, někdy příspěvky stálých dodavatelů. Například spolupracovník muzea Rolf Červený už zažil několik generací muzejníků. První dary přinesl v padesátých letech ještě jako člen vlastivědného kroužku, poslední zrovna předevčírem,“ přiblížil osobnosti dárců historik.

Jméno Rolf Červený najde návštěvník v expozici například u  mohutného ručního kompresoru, který dodával vzduch do skafandrů potápěčů při stavbě ústeckých zdymadel ve dvacátých letech 20. století. Zachránil unikátní stroj před odvezením do sběru. Také jediný existující exemplář nejstaršího modelu magnetofonu v Československu, který vyrobil ústecký podnik Metra v Ústí v padesátých letech 20. století, je jeho darem. Objevil ho kdysi na smetišti. Kuriózní dar je záchranný člun z  německé válečné ponorky z konce 2.světové války. Muzeu ho daroval Bohumil Krivý, který ho zdědil po svém otci, labském lodníku Josefu Krivém. Ten člun získal krátce po válce v Hamburku, kde ho směnil za potraviny. Doma ho pak používal k vyjížďkám. Ústecké muzeum tak jako jedno z mála v Evropě vlastní originální kostru skládacího ponorkového člunu.

Někdy dramatické, jindy dojemné příběhy darů představují další důležitou složku výstavy.Expozici mají své místo obrazy, uniformy válečných veteránů, geologické sbírky, vycpaná zvířata, vzácné staré tisky a odborné knihy, ale také věci známé z každodenního života jako smaltovaná forma na bábovku nebo prastaré lyžařské boty. Pro dokumentaci minulosti města představují nenahraditelný příspěvek dary fotografií a filmových záběrů zachycujícím Ústecko a jeho obyvatele v různých epochách. „Bohužel, i kdybychom se sebevíc snažili, všechny dary vystavit nemůžeme. Na to by nám muzeu nestačilo. Samozřejmě nás to mrzí a zdůrazňujeme, že si velmi vážíme každého daru i toho, který se do expozice nevešel,“ dodává Krsek. Vitríny jsou naplněny přepestrou škálou muzeálií, takže na své si přijde opravdu každý návštěvník. Jen jedna prosklená skříň zeje prázdnotou. Cedulka v ní hlásí: „Místo na Vaše dary“. O nejzajímavějších přírůstcích získaných v průběhu výstavy bude muzeum informovat veřejnost. Výstava byla zahájena 17.prosince a potrvá do konce června roku 2012.