Exponát měsíce srpna – Panenská okurka

Anebo také andělská trumpeta, bláznivá rostlina, bujačina, ďáblovo jablko, lilek potřeštěný či vlčí bodláčí. Těmito a ještě spoustou dalších názvů označovali naši předci durman obecný (Datura stramonium L.). Svědčí to o tom, že byli dobře obeznámeni s účinky této prudce jedovaté jednoleté byliny, se kterou se setkáme na místech bohatých na živiny, hlavně dusík, tedy na rumištích, skládkách, kompostech a v polích. Durman původně obýval Severní Ameriku, od 16. stol. se rozšířil v teplých nížinách a pahorkatinách Evropy.

Celá rostlina je extrémně toxická vzhledem ke koktejlu alkaloidů (zejména hyosciamin, atropin, skopolamin a deriváty kumarinu). Působí na nervovou soustavu a vyvolávají halucinace. Již dávka 0,3 g sušených listů může u dospělého působit toxicky.

Otravy se projevují zčervenáním obličeje, suchostí sliznic a intenzivní žízní, zrychlením tepu a rozšířením zorniček. Při vysokých dávkách se objevuje zvýšení teploty, krátké, opakující se křeče a halucinace (zrakové, sluchové i čichové) následované hlubokým komatem. Smrt nastává ochrnutím dýchacího svalstva a vyčerpáním organismu. U uživatelů durmanové drogy může dojít k rozvoji těžkých psychických poruch, někdy mohou halucinace přetrvávat měsíce i roky. A pozor! Obdobně jedovaté jsou i pěstované okrasné durmany!