Exponát měsíce dubna: Kobylka Panoploscelis specularis

Tento hmyz žije pouze ve vzdálených a nepřístupných tropických deštných pralesích střední a jižní Ameriky. Obří dravá kobylka nemá české jméno, v angličtině je nazývána ostnatým humřím cvrčkem. Ač se svými rozměry jedná o hmyz impozantních rozměrů, objevena byla až v roce 1950, sameček dokonce v roce 2003. Žije ve vlhkém podrostu amazonských pralesů, aktivní je pouze v noci. Patří do řádu rovnokřídlí (Orthoptera), kam řadíme kobylky, cvrčky a sarančata. Jde o jednu z největších světových kobylek. Rozšířena je v deštných pralesích Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Brazílie a Guyany, zejména ve vyšších polohách řeky Amazonky. Povrch těla je tvořen pevnou kutikulou. Ostny na nohách jsou velmi pevné a ostré. Kobylka má dva páry zakrnělých křídel, není proto schopna letu. Nápadná jsou dlouhá tykadla přesahující délku těla (orgán čichu).

Muzeum získalo jeden pár tohoto pozoruhodného živočicha v rámci spolupráce s ekvádorskou univerzitou Escuela Superior Politécnica de Chimborazo (ESPOCH) v Riobambě. Sameček a samička se významně liší (pohlavní dimorfismus). Samička je mohutnější a na konci zadečku má dlouhé mečovité kladélko pro kladení vajíček. Kobylky vydávají hlasité zvukové signály, které vznikají třením vrchních křídel o sebe, a slouží jako prostředek k sociální komunikaci mezi jednotlivci během noci.

Sameček má tyto stridulační orgány velmi sofistikovány – pravé vrchní křídlo má řadu zubů (jakýsi pilník), zatímco levé křídlo svým pevným a zahnutým okrajem po tomto pilníku přejíždí, čímž dochází k vyluzování zvuku. Navíc membrána obou křídel slouží jako zesilovač zvuku. Obě pohlaví se akusticky lákají navzájem, ale mohou také vyjadřovat obrannou reakci. Aby se kobylky navzájem slyšely, mají citlivé sluchové orgány. Trnité nohy poskytují významnou ochranu před případnými predátory (např. opicemi). Kobylky dokáží rovněž citelně kousnout. Potravu loví zásadně v noci. Loví jiný drobný hmyz. Přes den se skrývají v úkrytech. Není jednoduché je spatřit.