Plavba na páře 2. 6.2016 – 30. 12. 2016
Ruch nejvýznamnějšího přístavního města rakouské monarchie oživuje v červnu otevřená výstava v Muzeu města Ústí nad Labem „Plavba na páře“, která vznikla u příležitosti 175. výročí zahájení paroplavby v Čechách. Oním strategickým přístavem bývala právě severočeská metropole. Objemem překládky hravě předčila i mořský přístav v Terstu. V době vrcholu v roce 1903 se v Ústí nad Labem obrátilo ročně sedm tisíc lodí se 3,6 milióny tun nákladu. Osobní parníky tu ve stejné době obsluhovaly i čtvrt miliónu pasažérů za rok. Na Labi byl provoz doslova jako na vodní dálnici.
Pomník všem parníkům
První oblaka dýmu a páry vypustil nad hladinou Labe u Ústí kolesový parník Bohemia roku 1841. Odstartoval tak éru české paroplavby, která přivedla vodní dopravu na Labi k nejvyššímu vrcholu. Tento okamžik v expozici připomíná dobový ručně malovaný střelecký terč ústeckých ostrostřelců s vyobrazením Bohemie pod hradem Střekovem a originál jízdenky z tohoto slavného parníku z roku 1847. Prezentované exponáty neopomíjí ani saského konkurenta Bohemie parník Königin Maria, který zaplul k Děčínu už roku 1838. Tento historický okamžik zhmotňuje precizní dřevěný model parníku s typickou saskou královskou korunou na přídi.
Jako pomník všech plavidel paroplavební éry pak vystavěli muzejníci s výtvarníky uvnitř expozičních prostor symbolický parník složený ze skutečných historických lodních fragmentů. Nechybí kotva, komín, kormidelní kolo, vchod do podpalubí, pacholata či dvousetkilový lodní šroub. Lodními okénky lze nahlédnout do strojovny hlasitě sípajícího parního stroje. Toto plavidlo proplouvá labským údolím znázorněným na velkoplošných fotografiích Ústecka z dob největší slávy paroplavby a míjí saské salónní parníky, stranokolesové vlečné parníky, parníky řetězové, převozní parníčky a stovky nákladních labských člunů čekajících podél břehů na svůj náklad.
Krocení divoké řeky
Expozice nepřipomíná paroplavbu jen z pohledu typologie lodí, ale hledí na ni také v souvislosti s přírodními poměry v řece. Paroplavba dala impuls k masivním úpravám koryta Labe, které proměnily divoké nespoutané Labe plné nebezpečných peřejí a ostrovů v uhlazenou vodní cestu. Příroda musela tomuto procesu přinést značné oběti v podobě úbytku druhové pestrosti flory a fauny navázané na řečiště. Návštěvník projde přímo středem koryta, kde na jedné straně defiluje plejáda vodního ptactva, ryb, obojživelníků a dalších tvorů často již dávno z labské krajiny právě kvůli regulaci a kanalizaci řeky vymizelých, na druhé pak leží stopy technické dokonalosti člověka podmaňujícího si přírodu, jejíž vrcholnou ukázku představuje stavba Masarykova zdymadla pod hradem Střekovem – největšího vodního díla meziválečného Československa.
Stavba největších parníků
Dalším velkým tématem výstavy je stavba říčních lodí, která na Ústecku dosáhla evropského věhlasu. V Ústecké loděnici vyrostly v roce 1938 dva největší osobní parníky v dějinách české paroplavby pod jmény Dr. Edvard Beneš a Antonín Švehla, z nich druhý dnes brázdí Vltavu pod jménem Vyšehrad jako citlivě zrestaurovaná technická památka z flotily Pražské paroplavební společnosti. Ústečtí muzejníci tento specializovaný technický obor předvádějí prostřednictvím památek na stavbu lodí zachráněných v uplynulých třech letech, kdy obě ústecké loděnice dospěly k likvidaci a kdy, zdá se, definitivně skončila několik staletí trvající tradice loďařství na Ústecku.
Hříchy přístavního města
Fenomén labské plavby se výrazně promítal do každodenního života města. Tisíce lidí pracovaly v přístavech, na překladištích, na lodních palubách, na stavbách lodí. Tzv. šífáci představovali určující element ústeckého koloritu. Ústí se přezdívalo malý Hamburk, k čemuž patřily i četné šífácké putyky a vykřičené domy. Přístavní kóra, tedy obří kolečko na ruční nakládání lodí uhlím, přibližuje denní dřinu, příběh „ústeckých buchet“ či nedávno objevený kořalkový poklad říčního kapitána Emila Müllera pak noční zábavu. V kontrapozici ušmudlané nákladní lodní dopravy stála bílá flotila salónních parníků, které navážely statisíce turistů, zejména ze Saska, pro něž platilo labské údolí v okolí Ústí za vyhlášenou turistickou destinaci.
Za stěnami muzea
Výstava se nezužuje jen na expoziční sály. Před budovou muzea stojí jako poutač největší exponát – trup nejstaršího dochovaného labského parníčku Adler z roku 1896. Dalším exkluzivním exponátem lákají muzejníci na výstavu „Plavba na páře“ v ústeckém obchodním centru Forum, kam instalovali komín z největšího českého parníku Dr. Edvard Beneš. V rámci doprovodného programu chystá muzeum komentovanou prohlídku ruinami ústecké loděnice, exkurzi na parník Vyšehrad, či hledání ústeckého Titaniku. Výročí paroplavby také přineslo příležitost navázat na dlouholetou spolupráci mezi Muzeem města Ústí nad Labem a divadelním souborem Činoherního studia. V této koprodukci právě vzniká nové představení kabaretu dle Haškovy předlohy „Z Karlína do Bratislavy parníkem Lanna 8 za 365 dní“ dle skutečné plavby z období první republiky. Další rozměr výstavě dodává tradiční spolupráce muzea a ústeckého minipivovaru Na Rychtě, který uvařil k výročí paroplavby nakouřené pivo „Bohemia“ s podtitulem „pivo s párou“. Jeho ochutnávka by měla proběhnout na podzim na zvláštní plavbě připomínající příjezd prvního parníku do Ústí nad Labem v roce 1841. Výstava je dvojjazyčná česko-německá.
